1. Pásti
1. Pásti. Mkl. Etym. 232. — co, koho. Kdo ty pávy p. bude? Sš. P. 564. Nynější lidé viece pasú čich než rozum. Hus I. 77. Svú vólí pasúc. Št. Kn. š. 65. — se. Ten kněz je pastýř, jenž sám sebe pase. Wtr. v Osv. 1884. 501. Pas se, maličká (velení kravám)! Brt. Ve Slezsku říkají Škubaj! Šd. — koho, se čím. Pasou se domněním. Pal. Rdh. I. 146. Pas ovce své tělestným pokrmem. Hus I. 422. — koho, se kde (v čem). P. se v trávě. Posp. Oko jeho páslo se v blaženosti na něčem. Šml. Sluch pase v zvuku znonóv, v zpievání ne- slušném. Hus I. 77. Aby ďábel nepásl v nich své vóle; Onen své smilné oči ve všech pase. Št. Kn. š. 93. — koho s kým. Co pak myslíš, že jsme spolu pásli prasata (= žes mi roveň)? Us. Rgl. — co komu. Nazdávali sme sa, že už Abrahamovi husy pasieš (žes zemřel). Slov. Orl. IX. 301. — čeho. Lidských (lidem patřících) dobytků pase. Dh. 102.