Anagram, u
Anagram, u, m. (anagramm-a, ata, n.), z řec. = nápis n. básnička s přestavením liter. Nz. A. = přestavení liter slova něja- kého jiný smysl vyvodící: dobrota — bo- drota, lež — žel. S. N. A. = odrůda hádanky, ve které syllaby přemítají: činitel — ničitel. Šatem Vesny jsem, kdy ze sna procítá, mnou se zdobí lučiny a hory; naděje mou barvou zakvitá a mnou živí nesčetné se tvory. Doba žití však mi dána krátká a má sláva jak ta tvoje vrátká. Kdo však slabiky mé zamění, tomu ze mne jasná záře plane na vysokých Tater temeni. Kdy noc temná nad krajinou stane, na salaši bača se družinou u mne rádi sobě odpočinou. (Tráva — vatra). Vl. Šťastný. Vz Enc. paed. I. 263., S. N., Jg. Slnosť. 78., 156., 158.