Patřiti
Patřiti. Mkl. Etym. 233. — nač (jak). Blahoslavení světlem slávy na Boha způ- sobem dokonalým patří. Hlv. Na někoho tváří v tvář p. Mž. 21. Vstúpil na nebe, ano na to patřie apoštolé. Št. Kn. š. 12. Bůh ne na to, což jest před očima, ale k srdci p ráčí. BR. II. 103. b. Na mnohé věci nyní jasněji patře. 1512. Mus. 1883. 364. — jak, vz předcház. Bůh patří vše od věků na věky. Boha věčně p. žádám. Mž. 103. P. stranou. Us. — kam. Nepatří to mezi nemožnosti. Vlč. — se. Odpověď, jak se patři. Sá. Něco, jak se patří, si roz- mysliti. Sá. To se nepatří (nesluší). Dch. — k čemu. Když ty věci sě počnú, vzezřete to věz, k mé pomoci čistým srdcem patřte; Patři k smyslu. Hus II. 12., 1. 308. — komu. Však dostane, co mu patří. Dch. — s inft. Ty patříš míti čistý šátek. Us Vk.