Pavéza
Pavéza, pavézka, y, f. Dle Šf. z kelt., kymr. čili wáles. pafais, fr. pavois, řec. Tiaßer^m, pol. pawęza, ang. pavice, druh ve- likých štítů ve středověku. Vz také Mz. 64. a Gl. 226 (shoduje se se Šf.). Schild, m. P., štít okrouhlý. V. P. byla štít dole buď do špičky vybíhající (clypeus), buď dole za- okrouhlený (scutum) a koží potažený. P-zy užívali vojáci pěší, drželi ji v levé ruce a chránili jí svých prsou i hlav proti ranám nepřátelským. Hrš. v Km. II. n. b. 119. Pavézka římská. Sš. Sk. 230. Někdo sobě chtěl z nás pavézu udělati a proti nám svou vuoli provoditi. Bart. Jeho má za svou pavézu. Kom. Jest jim láska místo pavézy n. štítu proti nepřátelům. — Pavézka, koruna rostlin, skládá-li se z pěti plátků, z nichž nejhořejší široký, zpřímený neb zpět zahnutý jest, ve- xillum, die Fahne. Kk. 46.