Buď
Buď, 1. imperativ časosl. býti, sei. — 2. Spojka: buď, buďto, es sei, entweder; buď- buď, buďto, aneb, neb, nebo, entweder-oder, es sei dass-oder. Vz Nebo, Aneb. Dej to buď mně, buď jemu (aneb jemu). Us. Buď že se přizná nebo nepřizná. Ros. Spojky buď-buď, buďto-buďto, buďže-buď, buď-aneb, buďto-aneb, buď-neb se kladou, hledí-li se k věcem, které se v skutku přihoditi a ča- stěji opětovati mohou. Zk. — Buďto na Slov. = ačkoliv, obgleich. Držal bití pánových, buďto dost odporných. Baiz.