Pecka, y, pecička, pecinka
Pecka, y, pecička, pecinka, y, f., py- rena, der Steinkern. Vz Kk. 59., Schd. IL 75. Na Mor. kostka. Hý. P. vinná, slivová atd. Us. P. křehká, lámavá, děravá, tvrdá, brázdo vitá, hladká. Čl. Nevděčnému nic není vděk, by mu pak i pecky na hlavě tloukl. Prov., Jg. Každá švestka svou pecku má a pecka jádro. Č. Jí dávno pecky klektají. Vz Staroba. Č. Mlč, ty pecku víš (= nic). Du weisst den blauen Teufel. Us. Jg. — P., sněť pecičkovitá, Steinbrand, m. D. — P., skála v rolí. Us., D. P. rudy (ne veliké kusy po různu jsoucí). Vys. — P., větší kousek křemenu v kameně mlýnském, gröberes Sand- korn. Pecky pomrlicí stlouci do rovnosti ka- mene; pecky tlouci, vytloukati, sklepati. Vys. — P., kus skály n. rudy, které nelze snadno voztlouci, fester Kern im Erz. Vys., Am., Pam. kut. Vápenné pecky (s koraly). Krč. 417., 748., Bř. N. 257. — P., mě. v novo- packém okrese. Vz S. N. — Vz Peckovice.