Peň
Peň (pozdější: pěň), gt. pně, pník, u, pníček, čku, m. = kmen stromu, Stamm, m. Peň je bilinný (lodyha, vz Lodyha) n. drevnatý (kmen, vz Kmen). P. prodloužený, válcovitý n. kuželovitý, při tom oblý n. smáčknutý, hranatý; skrácený, kulovatý, li- stovitě rozšířený; čtyř-, trojhranný, tykvico- vitý, lupenovitý, sloupovitý. Směr pně: peň je přímý, šikmo vystoupavý, položený, po- pínavý n. ovíjový. O rozvětvění pňů vz Větev. Čl. Vz Kk. 13., 16., 17., 24., Schd. II. 172., 176. P., úd rostliny nad zemí, listy, květy a plody nesoucí. P. dle rozdílné pod- staty jest: prut (lodyha), kmen, rokyt, stéblo, trest', stvol, hloub. Rostl. — P., pařez. Na Moravě. Brt. — P., špalek, kláda, Stock, m. V. Hluchý jako peň. Co stojíš jako peň? Us. Spala jako peň. Sš. P. 541. Jediné sám peň (truncus) té modly ostal bieše na svém miestě. Bj. — P. Pně, Stockwerke, množství malých couků rozmanitě se křižujících a blízkých, tak že i s horninou těžiti se musí. Techn. II. 4. — P., dolní část parohu. Šp. — P., oul. —- P. v těle, hřbetní kost. Hlas. — P,, bloud, špalek, dub, hlupák, Klotz, Tölpel, m. V.