Pěna
Pěna (v již. Čech. pína), pěnka, v, f., der Schaum, Gäscht, Jäscht, Muth, die Bärme. D. Pivo pod pěnkou. Ros. Pěny vymítati, vyhazovati, od sebe dávati, z sebe vydávati, V., sníti. D. Stojí mu p. u huby. Us. Kypějí jim pěny jedovaté z tlamy. Sych. P. z tlamy mu soptěla. Sych. Jest tichý (mlčí) jako pěna. Pěnu opěnovačkou (sumovačkou) s po- lívky sháněti. Pt. Tím pádem ( = proto) nejsou pěny. U Rychn. Zlostí p. mu teče z úst. Km. — P., truska, šlak od všelikých kovů, Schlacken, Schaum, m. P. stříbra, stříbrná, olověná, zlatá, skelná. Us. KP. IV. 212., 567., Kh. — P. mořská = kámen la- zební, třicí dírkovatý, vz Pemsa. Vz Pěnek. Pěna mořská : Mg O. Si O3 + HO. Šfk. 200. Vz Bř. N. 163., Schd. II. 47. Mořskou pěnou koho drbati. Kom. J. 582. M. pěna také = lehká hlinovatá země v Natolii, z které pípky (dýmky) dělají, der Meerschaum. Z pěny mořské. Us. Vz Mořský. P. manganova, vad. Bř. N. 201. — Pěny či pomády kožní, cré- mes. P. studená (glycerinová, kafrová, okur- ková). Prm. III. č. 9.