Pěniti co
Pěniti co. Řeka vlny svoje pění. Kká. K sl. j. 149. — se. Sním tě, ať se pěníš nepěníš, neboť dal jsem za tě peníz. Pk. — co, se kde. Vlny zde v chobotku tančí a pění se. Osv. I. 84 Plný pohár před ním' se pění Vrch. Hněv v něm pění krev. Kká. — se nad čím. Dály se věci, nad nimiž člověku krev se pění. Šmb. S. I. 415. — se odkud Dýka, z níž krev se pění. Kká. K sl. j. 126. — se oč. Moře o skalisko se pění. Kká Řeka pěnila se o balvany. Vrch. — jak. Číš se v)še pění. Vrch Života čiš přes kraj se mi pění. Osv. VI. 597