PepřPepř, e, m., z řec.
?????, ????, lat. piper, vz více v Mz. 69. P.
, piper, der Pfeffer. P. černý n. obecný
, p. nigrum, der schwarze P.; p. kubeba, p. cubeba, Cubeben- pfeffer; p. dlouhý n. indský, p. longum, der lange P.; p. betlový, p. betle, Betelp.; p. opojný, p. methysticum, Awa P.; p. guinej- ský n. rajská zrna, Guineap.; kajemský (prá- šek z bobulí pepřiky). Kk. 135., 137., 187. Vz Schd. IL 289
., Čl. 74., 137., S. N. P. tu- recký n. červený n. pepřika, vodní n. po- toční (paví koření, blechovec), Jg., FB. 30., bílý, dlouhý n. muchový, ethiopský, jamai- ský, japanský, vlčí n. divoký n
. židovský. Kh. Zrnko pepře. V. P. štípe na jazyku. D. Když jste si polévku uvařili, já vám dám na pepř. Prov. Pálí ho to jako turecký pepř. Jg. I bez pepře doráží k srdci; Za tolar masa, za trojník pepře. Pk. Z oka pepř. (Vz Odbyti prosícího). Lb. Já jsem keř pepře, nikdo mne nepřepře. Us. Sml. —
Myší pepř, všivec, stachys silvatica, das Speichelkraut. D. —
P. aegyptský n. mouřenínský, unona aethiopica. —
P.
horní, vlčí lýko menší, daphne thymelea. Sternb. cat. pl.