Perifrase
Perifrase, e, f., z řec., opis, opsání ně- čeho jinými slovy. P., když pojem není označen slovem sobě příslušným, vlastním, nýbrž opsán více slovy podlé svých znaků, vlastností nebo když se rozkládá ve své části. Vz KB. 241. Die Periphrase, Umschrei- bung. Až se hory doly ( = všecka krajina vůkol) rozléhaly. Rkk. Běžel horem pádem (= úprkem). Pracuje ve dne v noci (neustále). Zuby nehty (urputně) drželi se toho. Daleko široko (nikde v okolí) není takové úrody. Le- haje vstávaje (ustavičně) na to myslím. Šel jsem lesem i nelesem, šel jsem cestou i ne- cestou (maně. Er. 150.). Volky nevolky (= bezděky) poslechnouti musil. Buď jak buď (na všechen způsob). Vezmi kde vezmi, musím vydávati. St. skl. V. 125. — Za perifrasi pojmu všeobecného pokládati se mohou mnohá po- řekadla naše: Pne se jako chmel (pyšní se nemaje nač). Cítí, že mu hřeben roste. Pyšní se, že má nový pytel na maso (oděv). Div z kůže nevyskočí (zlobí se). Má ho rád jako oko sůl. Dbá o to jako pes o pátou nohu (nic). Vyrůstá z rozumu (hloupne). Napil se lilku (třeští). Do Dunaje vodu nositi. Kozla zahradníkem udělati. KB. 235. Vz Mk. Ml. 301., Pleonasmus.