PerissologiePerissologie, e, f., z řec.,
sporomluv, hro- madí slova ne tak za příčinou určitosti a dů- razu rhetorického, jako spíše z jakési záliby
, prodlévati déle u předmětu mysl poutajícího. a)
Sporomluvem jeví se býti přímětky stálé (stálá epitheta) poesie prostonárodní, vytý- kající vlastnosť, která celému rodu věcí činem vynikajícím a každému druhu téhož rodu stejnou měrou přísluší. Taková epi- theta splývají se svým substantivem jako v jeden pojem, jsouce tak těsně spojena s jeho podstatou, že mu přisuzována bývají i tehdy, kdy mu vlastně ani nepřísluší na př. Louka zelená sněhem se bělá. Travěnko zelená
, proč se nezelenáš ? Pís. nár. (Když se trává nezelená aneb když louka sněhem pokryta jest
, tehdy zajisté ani ta ani ona zelena není; ale pojem zelenosti tak těsně sloučen jest s podstatou trávy a louky, že si člověk této potýkavosti ani vědom není). Poesie prostonárodní hojna jest takovými epithety :
bílý: den, ráno, zora, sníh;
če
rný : noc, země
, les, čert;
modrý: nebe, obloha;
zelený: tráva
, rozmarýn
, lípa, les, háj, hora;
šerý: jitro;
šedý: skála;
sivý: skála, holub, sokol;
šir
ý: pole, nebe, moře;
lítý: saň, had, šelma, pohan, jed, hněv. — b)
Podvoj- nost výrazů synonymních a)
substantiv. Toť rvačky a pračky. Ulice plna byla dolův a výmolův. Kom. L. 17. 18. Je to bez ladu a skladu. Není o něm ani slechu ani dechu; ani vidu ani vzniku. Dělá podlé svého brusu a vkusu. Takový byl jeho kroj a stroj. Us. Odložili důtky a půtky své. Pal. —
ß) Slo- ves. Smrť je házela a kácela napořád všecky. Lstí a mocí druhým berou a derou. Kom. L. 20. 60. On z nás žije a tyje. Us. V tom to leží a vězí. Žer. —
y) Adjektiv. Byli jako Mouřenínové osmahlí a očadlí. Tlampali beze studu o věcech slzkých a plzkých. Kom. L. 26. 75. — c)
Klad a zápor. Dube suchý, dube suchý, suchý nezelený. Pís. nár. Proč's tak smutný neveselý. Už je nás na mále, není nás na mnoze. Pís. nár. KB. 234. Vz Pleonasmus.