Péro
Péro. V MV; nepravá glossa. Pa. Cf. slov. pariti volare. Šf. III. 506. Z koř. per (letěti). Gb. Ml. 57. — Mkl. Etym. 241., Vlšk. 284., Kram. Slov., List. fil. XII. 332. Oni měli zlaté pýrka, visely jim na ramýnka, aj z pávů. Sš. P. 617. — P. ku psaní. P. okrouhlé. Hs. Brousiti si péro na někoho. Vlčk. Jedovatým pérem něco vylíčiti. Šmb. Hádanka. 1. Vyšla z masa kosť, natropila zlého dosť a přec není ničím vino. 2. Moje matka byla z masa a z kostí, ale já ne. Vyhnali mě z otcovského domu a odřeli mě z kůže a potom mi uřezali hlavu a ká- zali mi mluviť, a jak jsem začal mluviť, celý svět mi porozuměl (brkové p.). Mor. Brt. Dt. 145., Km. 1886. 736. — P. Péro, pé- rečko = kytice. Také mor. Brt. Ztratil šohaj péro. Brt. Perečko, perko mívají šuhaji za širuchem za odznak mládenectví. Cf. Hrb. Obr. 55., 38. Nebývá to vždy skutečné péro; obyč. bývá kvítí (vonička) n. zelená větvička krušpanku, barvínku a p. Brt. Perečko som vila z ružičky červenej; Na čo si mi, milá, to p-čko dala, keď ti bielá ruža z něho vypadala?; Moja frajerečka pe- rečko mi dala, ta moja mamička nevděčně to mala. Koll. Zp. I. 137., 138., 373. Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla, tři pérenka uvila. Sš. P. 21. — Slav., Sl. ps. č. 113., 189, 211. — P. = ocas. Zpod háje kývá (zajíc) pérem na posměch. Kká. Td. 55. — P. stiskací, die Druckfeder. Čsk. P. či křídlo u přádacího vřetena. NA. IV. 40. P. kočárové skládá se z jednotlivých listů. Us. Pdl. P. zámku. P. vlečné u zástrček, die Schleppfeder. Vz Včř. Z. I. 37. P. spou- štěcí, Abzugsfeder. P. v divanu, v sedadle. Us. Pdl. — P. mořské. Cf. Brm. IV. 2. 508.—509. — P. = tyč, hák, jímž plavci vory, prámy atd. strkají. Us. v Podskalí. — P., a, m., os.jm. Blk. Kfsk. 1006.