Peruť
Peruť. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 78. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 38. — P-ti či rohatina = prkna, která po stranách střechy položena jsouce šáry (řady došků) pohromadě drží a u štítu se sbíhajíce jaksi křídla (pe- ruti) tvoří. Oestr. Mon. (Böhm.) I. 428. (Jrsk.). — P. = ornament na mor. výšiv- kách. NZ. IV. 303. — P. = list na ovesném stéble (sloupku). Brt. D. II. 509.