Peřina, peřinka
Peřina, peřinka, y, f., poduška, duchna, Federbett, n.; p. svrchní n. svrchnice, spodní n. spodnice, V.; poduška (pod uší, podhlav- nice); na šněrovačce: horčík, janek, honzík, honzalík, Šp., Š. a Ž., podhlavní (podhlavnice), V., prachová. Rk. Postel peřin. Dítě v peřince. D. P. s povlakou. Nemá peřiny ani přikry- vadla. Sych. P-nou se přikryti; p-ny povléci. Do peřinky někomu něco dáti (při křtu). Hdk. C. 19. Má není peřina, řekl onen v prostřed ležící (když se krajní, ana byla zima dojímala, o svrchnici tahali. Užívá se, když kdo sám dostatek maje, jiné o nedo- statky hádati se nechává). Č. Na sv. Ka- teřinu vlezeme pod p-nu. Hrš. — P., druh hlíny. Db. — P. žabí, žabokřeky, Frosch- laich, m. Jg.