Pes
Pes. Mrzí mne jako pes (říkají poctivé ženy nestydatým lidem). Bl. Gr. 240. Páni jiedia a psi hlädia; Nieto toho psa, aby sa kyja nebál (zlý bojí se trestu). Slov. Zátur. Je věrný a trpělivý jako pes; Od něho by ani p. kus chleba nevzal (o zlém); Vlezl všady jako p.; Vyčmuchá všecko jako p.; Kdo chce psa bíti, najde hůl, byť měl tyčku z plotu utrhnout. Us. Nár. list. 1894. č. 149. odp. feuill. To psi veďá (= čerti; uh.). Brt. D. II. 362. Cekaj pse, až kobyla zdechne (říkají nedočkavému). Vck. Val. I. 110. Pes j breše, viter neše (tlachal). Šariš. Phľd. 1895. 378. Má se jako pes v studnici (špatně). Wtr. St. Pr. 48. Pes psu oka něvyžere; P. psa něuhryze; Nestrkaj kyja mezi psy, to tě ně- uhryzu. Slez. Nov. Př. 39., 256. Častokráte psíček malý velikého vepře svalí. Ib. 120. P. psu brat; P. psa pozná; P. psovi najlepše zná blchy vyberať; Nemá ani za psom čím vyhodiť; Dostal, čo mal p. dostať (bití). Ib. 39., 628., 618. I dobry p. uhryze, jak mu pokoj něda; Pes nevěří, až přebřede. Mor. NZ. V. 541. Zlý pes, který vrčí; horší, který mlčí; Jellivý (zlý) p. málo ščeká, ale mnoho kuše. Phľd. 1892. 56., 559. Dobrý p. sa vy- líže; Psu neškodí; Všecko jako p. so seba strase. Ib. 1894. 315., 441. Pes, kto nedrží (kto nie); Ten p. kvičá, ktorého udrú. Ib. 442., 512. P., keď hrabe pod stenou dieru a zavýja, pysk dolu držiac; keď ho hore drží, bude oheň. Keď p. jamu hrabe nebo velmi šteká, zvlášť večer, vidí smrť. Phľd. 1891. 712. Zvláště ta lipchavská (šafářka), hrubě psem voře (špatně hospodaří). Kat. z Žer. I. 47. Po- věry k psu se táhnoucí vz v Zbrt. Pov. 163. — P. = nadávka sedlákům. NZ. III. 512. — P. babí = černá, chlupatá housenka. Slov. Zátur. — P., vz Brzda (3. dod.). — P., psík = třínohý podstavec pod bačňvku. Val. Brt. D. II. 362.