Pes
Pes. Vz Ott. XIX. 577. —584. Psí jmé; a na Litomyšlsku: Bosák, Bosík, Čekaj, Či- pera, Hon, Chytan, Jeliváš, Jiskra, Kosa, Klam, Masorád, Plosák, Pozor, Štěk, Vořech, Všudybyl, Zázvor, Žula, Žulina atd. Litom. 76. Shoří to na něm jako na psovi (nedělá si nic z domluvy; původně o výprasku). Čes. 1. XII. 131. Nepotahniž psa za ohun (ohon), bo hryže. Prus. Slez Čes. 1. XII. 490. Starý pes k řetězu nepůjde (už je pozdě ho tomu učiti). Kom. Did. 68. Stojí o to jako p. o pátou nohu. Vyhl. II. 66 Má se jako pes, když sežral mýdlo (špatně). Wtr. Str. 28. Dokud pes psu blechy hledá, rádi se mají; vrz kosť mezi ně, rvou se. Wtr. Str. 126. Dotud p. štěká, až se vlka z lesa dostěká. 1547. Arch. XX. 261. P. okrúti sa desať raz na jednom mieste, do- kial si ľahne; P. nenosí kapsu a vyživí sa. Rizn. 63., 169. Přijíti na psa, german. místo: na mizinu. Sr. Věst. XII. 95. Sr. Psík. — P. = zámek. V zloděj. mluvě. Čes. 1. XI. 141.