Pěstoun
Pěstoun, a, m. (zastr. pestún), chovač, učitel, vychovatel, der Lehrer, Erzieher, Paedagog. Kom. J. 727. P. m.: pét-tun?, kdež pet stupňováno z pit = krmiti. Gb. Hl. 107., 144. Prk. v Arch. f. sl. P. II. 706. má za to, že t z tun? ku kmeni patří. Cf. Mkl. B. 176. (aL. 177). P. a učitel. V. P-ni — rodiče. D. P. dvou knížat. V. Bedliv jest toho opatrný p., aby mu děti vždy na otčích byly. (Jg.) Jaký p., takové dítky. Pk. Dědic jest pod pěstúny až do uloženého času. ZN. Zákon byl jest náš p. ZN. Byl jest pestún svého bratra dceře. BO. P. u myslivců = medvěd (že prý jeden ze starších medvědů mláďata opatruje). Dch., Svět. (Kal.). P. boží — sv. Josef. Gl. 228. — Pěstounka, y, f., ZN., pěstouna, Bj., BO., pěstounice, e, f., die Pflegerin, Pflege-, Ziehmutter. P. školky, die Kindergärtnerin. Dch. P. nosí mladečka. BO. — Pěstounství, í, n., Pflege, Erziehung, f., Pflegeamt, n. P-stvím se živiti (= vy- chovatelstvím). Us. — P., kázeň, vychování, Zucht, ŕ. Z p. vyjíti. Br. — Pěstounův, ova, ovo, Pflegevater-. Živobytí p-vo visí na niti. Sych.