Pěší, pěchý, pěš
Pěší, pěchý, pěš, z ???h? + j?, kdež pech = peds-; sr. ind. pad, pâd, lit péščas, Mkl. aL. 58., B. 73., řec. -*íd?, lat. pede- stris. Da., kdo pěšky jde, zu Fuss, Fuss-, Fussgänger-. Péš zmužile se bránil. Troj. Sto mil učiniti pěším chodem. V. P. voják, vojsko, cesta. Gehweg, stezka, bitva, V., lid, D., pluk, Sych., dráb, robota. Jg. Na pěším jeti = pěšky choditi. V. Na pěším koni jeti (jízdecky, ne na voze). Us. P. mlýn (ruční), vůz (ruční). Šp. Praporec pě- ších. Aby pěš i jézden napoly jeda a na- poly jda přišel. GR. Skočiv s vozu pěš bě- žieše. BO. P. s koňákem netovaryší. Lb. Vzali jsú pytel šafránu jednomu kupci pě- šiemu. Pč. 22. P. socha, Fussstandbild, n. Km. Já pěš jdu. Pass. 886.