Píha
Píha (zastr. pieha, peha), pozdější: piha, y, f., na Mor. píha, pěha, D., na mor. Dra- hansku: píja, píje, e, f. (vz H), Hý., od koř. pig = barviti, Mz. str. 64., Bž. 12., znamení na tváři od úpalu slunečního, das Sommer- mahl, die Sommersprosse, Riesel, der Sommer-, Laubfleck. Píhy jsou žlutavé n. hnědé skvrny kožní z jara a v létě se objevující na čá- stech těla oděvem nepřikrytých a tudíž světlu slunečnímu přístupných. Vz S. N. Píha na tváři. V. Dostávám píhy, že slunce praží. Sych. Kosatec s bílou pýchavkou rozdělaný píhy čistí a stírá. Byl. Voda kokoříková pěhy shání. Čern. Dítě nemá do roka zmoknouti, dostalo by píhy. Hrš. — P. vodní, bylina, lemna polyrrhiza, Wassermoos, n. Zlob.