Pilíř
Pilíř (zastr. piléř), e, pilířek, řku, m., kamenný sloup, podpora klenutí n. stěny, Pfeiler, m. Kom. J. 538. P., z roman., vz Mz. 276. P. přízední (po zdi, pozední, Nz., Wandpfeiler), opěrací (Strebepf.), vz S. N., průčelný (Thürpf.), nárožní (nárožník), Nz., hranatý, kulatý. P. v hornictví: dřevěný č. hranice, Holz-; hlavní střídový t. j. ohradní, Grundstrecken-; uhelný, Kohlen-; ochranný, Sicherheits-, Stütz-; ohradní (podél jam), Sicherheits-; obmezený, Begränzungs-; já- mový, Schacht- ; prekopni, Querschlags-; střídový, Strecken-; svážný, Bremschaeht-; těžný, Abbau-; výchozný, Ausbiss-; ka- menný (z jalového kamení sestavený), Stein-; šramový (šramová noha), Bein, Satz; ztra- cený (zanechaný, zůstavený), verlorener P.; požárný (ohradní p. proti důlnímu požáru č. důlním plynům). Hř.