-an,án
-an,án. Přípona jmen podstatných: Bojan, bratran, skřivan, Kochan, beran, krajan, zeman, pijan, velikán, tchán. Vz Tvoření slov. Jg., D., Mkl. B., 125. — -au jest přípona jmen podstatných, znamenajících obyvatele, tvoře- ných od jmen míst a zemí, = lat. — anus: Řornanus — Říman, Thebanus — Theban, Před -an se c, d, h, ch, k, n, r, t mění v: č, d', ž, š, č, ň, ř, ť: Aegypt — Aegypťan, Brňan, Jičíňan, Pražan. — Místo -an klade se 1) -ák: Pražan — Pražák, Polan — Polák; 2) -ský: Kyjevský, Srnolenský. Ch., Bs. — Tato přípona -an měla v pl. cd do konce 12. stol. -ané: Třebované. První iené (ié) vyskytuje se v osadních jménech: Boroviené (1186), křiestiené, Sloviené. Jir. Jména obecná a jména národův v -an mají nyní v nom. pl. -né (ne:- ni): měšťan (měšťané), Moravan, Říman, Pražan atd. Výminky činí: kaplan, děkan, Markoman, skřivan, Beran a ukončená v ,,-an"; ta mají ni: Berani, Cikáni atd. Kz. — Vz čan; -ák,-ský. — V lučbě znamená přípona -an sloučeni kyselin se zásadami, ku př. siřičnatan jest sloučenina z kyseliny siřičnaté a zásady nějaké. Pr. chym.