Pilňovati co
Pilňovati co. Šf. III. 304. Pilný. Mkl. Etym 246. P. studium, ba- dání. Pdl. Súdce má tiem pilněji býti otazuje svědkóv.. Št Kn. š. 145. Sv. Pilný stoja umřel. U Opav. Klš. P. ruka a schop- nosť získá všudy chleba dosť. Sb uč. — jak. P. jako včela. Pk. — čeho. Pilnější meče než péra. Šf. III. 367. Prací svých pilní. 1551 Abyste mých věcí pilni byli. Žer. 1591. Staří byli pilni selských věcí. Us. Když hospodář není pilen své dědiny. Let. 420. Slepice p-ná svých kuřátek. Výb. II. 742. Apoštolé byli jsú pilni spasenie údóv cierkve sv. Hus I. 145. P. pravdy, těch věcí; Toho buď pilen. Št Kn. š. 150., 67, 176. (18., 139.). Kdo je pilný práce, k tomu štěstí skáče. Tč. — v čem. Papežové v shromážďovaní peněz náramně jsú pilní. Jel. Enc. m. 70. V knihách méně pilný. Kká. Td. 33. — k čemu. K službě boží všichni pilni budem. Vrch. — kdy. Jsi-li v začátku pilný, budeš v konci silný. Us. Tč. V den svátečný pilni jsú lidé činóv hřiecha. Hus I. 122. — s inft. Pilen jsa vydávati se na příklad v skutku. Výb. II. 1417. — P. = důležitý atd. P. potřeba. Št. Kn. š. 41. P. potřeba toho přišla. Let. 214. Pilné jest toho se střieci. Št. Kn. š. 100 P. nález učiniti. Dch. Král svú najpilnější radu s ním bráše. Výb. II. 41. Někteří pilní artikulové mezi stavy na nedoroz- umění pozůstávali. Skl. III. 105.