Bujeti
Bujeti, boujeti, bujeti, oni -její, -jeje (íc), -jej, el, eni = bujněti, vz toto. — absol. Pták, sokol, orel bují = vysoko létá, Jg. Má dcera počíná b. (bujněti). Jel. Rostliny bují — příliš rostou. Us. — po čem. Duše bují po obla- cích = vznáší se k nim. L. Po louce b. = bě- hati. L. — za koho, kdy. Za něhožto kacíři b. nesměli (vypínati se). Leg. — kde, v čem. V mladých krev bují. L. Oheň v něm bují, Jád. lék.; v lese b. = běhati, v rozkošech (jim se oddati). Jg. — od čeho. Od zbyt- ných pokrmův tělo bují. Jg. Sami od sebe bují. Jel. — komu: sobě. Boháč bujel sobě, skákal. L. —na čem, kde (po čem bez čeho). Kvítí bují na stromech. Troj. Bůh nechá vás zde na světě b. (bujně žíti) po vaší vůli bez pomsty. Št.