BujetiBujeti, boujeti, bujeti, oni -její, -jeje (íc), -jej, el, eni = bujněti, vz toto. —
absol. Pták, sokol, orel bují = vysoko létá, Jg. Má dcera počíná b. (bujněti). Jel. Rostliny bují — příliš rostou. Us. — po
čem. Duše bují po obla- cích = vznáší se k nim. L. Po louce b.
= bě- hati. L. —
za koho,
kdy. Za něhožto kacíři b. nesměli (vypínati se). Leg. —
kde,
v čem. V mladých krev bují. L. Oheň v něm bují, Jád. lék.; v lese b. = běhati, v rozkošech (jim se oddati). Jg. —
od čeho. Od zbyt- ných pokrmův tělo bují. Jg. Sami od sebe bují. Jel. —
komu: sobě. Boháč bujel sobě, skákal. L. —
na čem,
kde (po
čem bez čeho). Kvítí bují na stromech. Troj. Bůh nechá vás zde na světě b. (bujně žíti) po vaší vůli bez pomsty. Št.