Bujeti
Bujeti, strb. bujati (posud ve Slez. a na Mor). Cf. Mkl. Etym. 23. O časování cf. Gb. v Listech filolog. 1884. 441. — abs. Ta trava bujá (bujně roste); Ten oheň nebujá (slabo hoří). Val. Brt. D. 202. Kacieři b. nesměli. Pass. 389. Aby tělo nebujelo. Št. Ř. 57. b. — kde. Dobře je ti tudy při matičce bujać. Sš. P. 485. Menšieť zlé b. v světě než v klášteře. Št. Uč. 77. a. Na světě. Št. Ř. 123. b. — odkud. Mám na týdeň do roboty enem v měchu páru kob- zolí, z těch němôžu bujať. Slez. Šd. Laš. Brt. D. 202. — čím: múdrostí. Troj. 141. b. — jak. Divoce, na piano b. Vlč. — kde jak. Že vás Buoh nechá zde na světě b. po vaší vóli bez pomsty. Št. Kn. š. 137. v čem. U veliké cti b. Št Ř. 70. a. Aby (tielo) v hřieše nebujelo. Št. Ř. 173. b. — kam: do výšky, emporwuchern. Dch. — proč. Proč bych bujal, ano tito zákonníci jsú tak pokorni? Št. N. 130. 358