PirťPirť, ě, f., vz Pirtě. Asi z rumun. Brt. P. = raticiami dobytka utlačený chodníček. Tam chodia po pirťach grúnov ovečky. Phľd. IV. 263. Také na Val. Brt.
Pirťa = pěšina horská osamělá; též cesta pro ovce přes pole sousedovo ku vlastnímu poli vedoucí. U Vsetína. Vck. Kráčeli jsme statně po lesní pirti. Pokr. Pot II. 118. Ovce, moje ovce hore pirťou idú. Čjk. 109.