Buk
Buk, fagus. MV. B. obecný, f. silvatica, rezavý, f. ferruginea. Vz Rstp. 1392. B. ka- deřavý, f. crispa, strakatý, f. variegata. Sl. les. B. krvavý, f. purpurea, die Blutbuche, odvislý, f. pendula, Hänge-. Škd. exc. Cf. Slb. 282., Kk. 139., 141., Čl. 118., Čl. Kv. 138., KP. III. 308., 309., FB. 27., Schd. II. 278., Sbtk. Rostl. 117.—118., S. N., Rosc. 118., Kram. Slov. 51., Mllr. 46. B., ascalonia, rostl. 1402. Je silný jako b., ale s hladkou kůrou (ale vlídný, uctivý). U Žamb. Dbv. Kým nepohneš bukum, toho strč podavákum. Mor. Pk. — B., vz Boko. — B., a, m. = střeček, ovad, die Bremse. Na Mor. a ve Slez. Mtl., Škd., Brt., Klš. U Mořkova búk, u Opavy také bunk. Brt. Cf. Bunek. Má buka v nosu = cosi za lubem (chytrák). U Místka. Škd. — B., n, m., vsi u Milína, u Přerova; něm. Buchen, vsi u Jindř. Hradce au Vimberka. PL., Tk. III. 50., 75., V. 151., Sdl. Hrd. IV. 33., 55. — B., a, m., os. jm. B. Michal, nar. 1804., B. Jak., nar. 1825., lužičtí kněží a spisovatelé. Vz S. N.