Píseň
Píseň, sně (zastr. pěsň), písnička, y, f. (zastr. píseňka, piesenka), das Lied, Lied- chen. P. m. pěsn?, koř. pi (pě-ti, canere), ??, ni je přípona, s je vsuto. Schl. P. m.: piesň, stb. pě-sn? (pěji), s je přisuto. Gb. Hl. 119. — P. = báseň, která se pěje, tedy i epická; v užším smyslu jsou písně lyrické básně, které přede vším k zpívání určeny jsou. Vz S. N. P. jest lyrika druhu nejjedno- duššího, lyrika prostá, stejně vzdálená od vášně jako od hloubavého přemýšlení. Obsa- hem písně jest čistá nálada mysli. Verš české písně rozmanitého jest rythmu, ale vždy leh- kého. Za dob nejstarších verš v písni postrá- dal rýmu, za našich postrádati ho nemůže. Verše písně druží se vždy ve slohy. Oblí- beno jest opětování jednotlivých slov po jistých verších, někdy také opětování jed- noho neb i dvou veršů na konci každé slohy, což sluje refrain (vratka). Dle obsahu roze- znáváme písně duchovní a světské. KB. 159. P. duchovní jest pronesení či vyjádření zbož- ných citů či názorný a nadchnutý výraz po- božného a bohumilého života slovem a zpě- vem. Sš. Hc. 1. Nebo dle KB. 160.: V písni du- chovní zobrazeny jsou city vznikající v mysli člověka z poměrů jeho k Bohu. Jsou to p. prosebné, děkovací, kajícné, chvalozpěvy atd. P. písní, velepíseň, Sš., das hohe Lied, canticum canticorum. Dch. P. světská, majíc rozmanité vztahy k rozličným dobám života lidského a přírodního, rozmanité má tvary: svatební, pohřební, V., vítězná, Kom., ža- lostivá, pastýřská, D., žalostná, Br., národní, prostonárodní, umělá, S. N., p. chvály n. ku chvále někomu složená, V., ponocenská, pří- pitná, plavecká, Rk., hodovní (skolie), Nz., provedená, ve složkách atd. Vz více v KB. 160., S. N.. Mtc. 1876. 117. Úvahu o písni u jednotlivých národů slovan. vz v Listech filolog. IV. 140. P. složiti, Br., zpívati. Kom. J. 630. P. na poděkování, p. pokoje. Jg. P. k panně Marii. P. na modlitbu Páně. Kanc. V. Miřinský 1531. Je po písni; je konec písně. Sm., D. Žalm ten bez mála v národní p. vešel. Sš. Mt. 281. Oj, ty Záboju, ty pěješ srdce k srdcu pěsňú z středa hoře. Rkk. 8. Hudeb- ník sladké písně zpívá. Kom. Jak zní vchod písní? Sych. Mrtvého s pohřebními písněmi pochovávali. Kom. Jednu p. ustavičně zpí- vati. V. Každý svou (nějakou) p. hude. Č. Žádná p. tak dlouhá není, aby jí nebylo konce. Č. Není tak dlouhá p., aby neměla amen. Lb. Každá p. má svůj konec (všeho do času). Us. Všk. Pěkná p., kdyby jen k ní nota byla (nedá se to provésti). Š. a Ž. čí pivo piješ, toho píseň zpívej. Smil. Či chléb jím, toho p. zpívám. Kdo čí chléb jí a pivo pije, toho p. zpívej. Kdo miluje zisk, Jidá- šovu p. zpívá. Cf.: Ty musíš tancovati, jak já budu p. zpívati. Jg. — Písně, pl., kniha písní, Liederbuch, n. D. — Vz Písnička a více o písni v S. N.