PíseňPíseň. Strč, písn. Ž. wit. 32. 3. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 23. P. jest o kterékoli věci, zlé nebo dobré, smysl plný jadrnými, summovními a hýbavými slovy v jistých verších, klausulích, rýmích a slabikách, krátce nebo dlouze zavřenými, složený podle vlastnosti me- lodie jakéžkoli tak, aby zpíváním, jakž noty té způsob jest, vypravován libě a příjemně býti mohl. Bl. Gr. 356. P. u mrtvoly zpívané. Vz Zbrt. Pov. 12., 17., 18. P. lidové a úvahy o nich. Vyd. r. 1892. Vz NZ. IV. 155. O naší světské písni lidové. Pod. O. Hostinský v NZ. III, 292. nn., V. 529. nn. Cf. také Ces. 1. V. 191., NZ. V. 580. (liter.). O starých církev. p.; o starých lyric. p.; o světských p. (ve středověku) vz Vlč. Lit, 13., 28., 269.
