Pískati
Pískati. Cf. Šrc. 141. Stáhni obě kde do jednoho článku. — abs. Chlapec píská, kuře pisčí, piskoce (popiskuje), ditě piščí (brečí, piskoní, piští chtíc něco). Brt. D. 160. Chodí pískat (= po hadrách, sbírá hadry. Slov. Rb. Sb. Ondet piští i bubnují. Arn. 692. Sud piští (tence teče). U Rychn. — co. Každý svou piští. Bart. 340. — od- kud. Voda piští z roury, krev z rány. Mor. (hl. laš). Tč., Knrz. — kudy. Voda piští štěrbinami. Laš. Tč. — na koho. Na někoho pištěti (pískati). Výb. II. 992. — komu, vz P. abs. — jak. Jak hospodář píská, tak čeládka skáče. Bž. exc. Pískavice, der Kuhhornklee. Rstp. 359., Čl. Kv. 379., Slb. 549 , Mllr. 107.