Piskoř
Piskoř, e, na Slov. piskor, a, m., na Mor. písk, piskor (u péra), brk, Federkiel, m.; na Slov. píšťala na dudách, Sackpfeife, f. Pisgor si dělají hoši z obilných stebel zelených, sti- skujíce jeden konec a smačknutým koncem do stebel foukajíce. Mřk. — P., hrdlo, gutes Mund- stück, die Gurgel. Má dobrý piskor (křičí hodně). Bern. — P., ryba sumcovitá, cobitis fossilis. Vz Frč. 288., Schd. II. 498., 502., S. N. P. bahní (na Slov. čík), kamenný, vou- satý (mřeň). Jg. A mně piskoř (= dostávám vždy věc nejhorší). Jg. Chudému všudy p. Č. M. 174. —P., meň, mihule, Aalraupe, Aalquappe, f., gadus lota. Kom. J. 166. — P., podťouchlý člověk. Známe se dobře s tím piskořem. Us. ve vých. Čech. Všk.