Píšťala
Píšťala,píščalka, píščela, píščelenka, pí- ščelka, píšťalenka, píšťalôčka. Mkl. Etym. 247., aL. 287., Schd. I. 328., Rk. Sl. Otlou- kání dětských píšťalek, vz Čes. mor. ps. 27.-28 , Er. P. 54., Brt. D. 204., Km. 1887. 407.-409., Otloukáni, Sbtk. Rostl. 132 , 172. Píšťalôčka moja o dvanáctich dierkach. Sl. ps. 13. Zahoď píšťalku (písničku) a kup si notu (říkají tomu, kdo neumí pískati (zpí- vati). U Kr. Hrad. Kšf. Podlé cizí píšťaly tančiti. Čch. Živ. Maže p-lu (o opilém) Píšťalka tu sladce zpěje, kdež se ptáčků všech naděje. Sv. ruk. 217. Zpievali píště- lami. B. mik. Luk. 7. 32. — P. parní, Signal-, Lärmpfeife. Hrm 31., NA. IV. 207. — P. = železná trubka k nafukování skla. Vz Sklářství v S. N. — P. = píštěl, Schien- bein. Laš Tč. — P. = tenké dělo. Kdo s p-mi uměl střéleti. Arch. VII. 351. V ka- ždém vozu (válečném) mají dvě pišťadle (p-ly) býti zšikovány. Výb. II. 1014. — P. = tenká noha. Ten má p-ly! — P. =
úzké nohavice. To jsou p-lky! Us. Rgl. —
P-lka = pyj. U Třebonína, Hump. Olv. — P. = čásť tkadlcovského stavu. Knrz.