Plašiti
Plašiti, il, en, ení; plašívati, od plach (plachý) — děsiti, wild, scheu machen; různo hnáti, rozháněti, odháněti, scheuchen, ver- jagen; divočiti, verwildern, wild machen; lháti, lügen, schwalbein. — abs. Ten plaší (lže). Us. — koho: koně (děsiti), slepice, ptáky (rozháněti). Jg. — před kým: před sebou = hnáti. V. — koho čím: křičením, házením. Us. A zlou pomstou Páně ze spánku ho plaší. Sš. Bs. 9. — se. Kůň se plaší. Kom. J. 177., Sych. — koho odkud. I plašichu krahuje z lesa. Rkk. 11. Od mrz- kého hřiechu plašen. Smil v. 1752.