Pláti
Pláti, plaji a plám, plál a plal, ání, imper. hradí se od planouti n. plápolati, Bž. 203, Mkl. B. 449., planouti, nul, utí = hořeti plamenem, flammen, lodern. Vz Hřáti (strany časování). Nebesa hořiece planúti budú. ZN. — komu. Ó Hostýne ... jasná hvězdo, co září posvát- nou Slovanům plane! Sš. Bs. 27. — čím (kdy). V každý přejasné slunko den novými plálo úsměvy. Sš. Bs. 41. Uzře býky, ani plameny z sebe vypúštějí, jimižto všecko vůkol plálo povětří v horkosti náramné. Troj. P. láskou, D., závistí a mstou, Ráj., milostí, k Bohu, St., hněvem. Troj. Tváře její rů- měncem planou. Č. P. modrým plamenem. KB. — kudy. Blesk plane cestou klikatou. Jg. Tam plane mořem síra i smola. Er. Kyt. 75. — kde. Slunce plálo na bezmračném kruhu. Sš. Bs. 193. — nad čím. Jeho hruď plála nad zlých mravů nad vředem. Sš. Bs, 195. — v čem. V tvé milosti všechen planu. Troj. Srdce mé v radosti plá. St. skl. — odkud. Teplo plaje z kamen. Us. Zima na mne z klenutí plála. Us. Jarota mu z žhavú zraků pláše. Rkk. 55. Z jeho rtóv oheň plá. BO. — po čem. Srdce po boji plane. Vinař.