1. Plech1.
Plech, u,
plíšek, šku, m.,
žesť (rus.),
škudla, čepel, lupáček. Šm. —
P., plát tenký železa n. jiného kovu, Ros., deska kovová velmi tenká v průměru k délce a šířce. Vz S. N. Das Blech, Kupfer
-, Eisenblatt usw. P. železný, mosazný, na pečení vdolků, stolní, ohnutý, namáčecí (u pasíře), šroubový, k okrytí n. zbrojový (brnění
, plát)
, na střechu
, Us., zlatý, na rameno (náramek). V., bílý, bubnový, černý, dvojitý, hvozdní na slad, kačírkový, klempířský, korunní, kotlový, křížový, li- sovní, mísový, na koláče, na nápravy, na pletence, vytažený, na stoličku, nástřešní, na trouby, na zděře
, na žlaby, ocelový, olověný, pakfongový, pilový, pocínovaný, ruchadlový, tombakový, vzorní, měděný, stříbrný, záme- čnický, zinkový, Kh., žlutý n. mosazný, Pt., z litiny ocelové, p. s důlky na lívance (litý); druh plechu, hřebík do plechu, kleště na p., potažení plechem. Šp. Vz KP. IV. 95., 149
., 155., 177.
, 189., 2
25. Plech mědi, platiny. Vys
. Plechem střechu obiti. Ta pila má dobrý
plech. Vys
. Železo (měď
, mosaz atd
.) na plech
vyklepati. Rk. Kovář železo na plechy roz-
vodí. Kom. J
. 531. —
P. n.
pleš, místo, na
kterém něco růsti mělo, ale neroste, kde obilí
nevzejde, vymokne atd., ein kahler Fleck. Jg. —
P.,
lysina na hlavě, die Glatze, die Tonsur. Ros. —
Plechy, der Kopfgrind. Vodn.