Plen
Plen, u, m. P., stsl. ?l?n? z ??ln?, lit. pelnas, ind. pana (z parna, der Lohn). Mkl. aL. 29. Koř. plev., sr. lit. pleve (kůže) a příp. -n?. Mkl. B, 115. — P., plémě, plemeno, plod, statek, hojnost (v tomto významu zastr.), Frucht, Fülle, f., Reichthum, m. Jg. — P., kořisť (dobytek a věci všeliké), praeda, die Beute, der Raub. Výb. I.742. Táhna s velikým plenem preč do svých krajov. Star. let. Plenem všecko kaziti (pleniti). Jg. Vydati město v plen; Vzíti p., vzíti něco v p., vzíti něco plenem (loď). J.tr. P. pustiti na město, plündern lassen. Šm. Na p. vyjíti; zemi v p. ostaviti, dáti co v p. Nt. Veliký plen zajal z jeho řieše. BO. Robota vaše bude ne- přátelóm za plen. BO. — P., die Konfiskation. Confiscationis sententia, quae plen dicitur. 1227. Er. Reg. 1. 336.— P., der Frevel am Eigenthume. Z plena jeden póhon. Kn. rož. č. 69. Gl. 223.