PlenPlen, praeda, Ž. wit. 16. 12., spolia, ib. 67. 13., Št. Kn. š. 168., Mkl. Etym. 236. Sdl. Hr. II. 167. V MV. nepravá glossa. Pa. Na plen vyjížděti. Mour. Z plena (eigen- mächtige Aneignung einer Sache) jeden pó- hon. Kn. rož 154. Později užíváno: pych, výtržnosť. Bdl.