Pleskati; pleštiti
Pleskati; pleštiti, il, ěn, ění;plesknouti, sknul a skl, ut, utí; pleskávati = hlahol ,plesk' dělati, platzen, plätzen, patschen; žváti, schwatzen. V již. Čech. třepnout. Kts. — abs. Prší až pleská. D. Bije, až to pleská. Us. To plesklo. D. Pleská (tlachá), co slina mu na jazyk (přinese). Prov. Jg. — koho, co. Plesknu tě! Sych. Ledacos pleskne (hloupě promluví). Jg. — kam: do vody. Us., D. V hambalky pleskati. Vz Hambalek. Zlob. — (koho) čím. P. rukama (tleskati). V. Někoho rukou p. (udeřiti). V. P. bičem (praskati). U Místku. Mtl. P. někoho kara- báčom, bičom. Pov. 228., 158. — kde. A pp- hlavci k tomu suší pleskají okolo uší. Žk. 465. — co, čím kam: talíř, talířem pod lavici atd. = pohoditi, hinschmeissen. U Chru- dim. Brv. Na Mor. Hý. — proč. P. pro ve- likou radosť. V. — komu (tleskati). D. — koho kam: na líce. Baiz. P. přes ruce, Us., přes hubu. Šm. — čím oč: o zem. Plk. — se kde: ve vodě, v blátě. Us. Led vodu trestá a sám se v ní pleská (jest ta- kový, jako ten, kterého kárá). Jg. — o čem (tlachati). Rk.