Pléva, pleva
Pléva, pleva, y, f., plíva (v již. Cech. Kts.) = šupina, v které obilné zrno na klasu zaobaleno bylo, vývějky, vývěvky, ausgewür- felte Spreu; při prání obilí: oplavky, Šm. ; na řešetu při podsívání: stočky, shonky, shodky, snětí, oděrky, Mřk., Šm.; které pod síta padají : podtočky. Gluma, acus, palea, Balgklappen, Spreu, Hülse, f. Vz Kk. 105., 162., Schd. II.262. P. obilná. V. Co u Rostlin kalich, to u trav p. Rostl. Zmítají obilí věječkou, aby se odloučila p. Kom. J. 399. P. ječná, od prosa, opišky. V. Ať jsou jako p. před větrem. Pěšin. Jak vichr plívy, rozprášil jsi Němce. Puch. Zrno tone, p. pluje, proto přece plévou sluje. Č. Kdo plévy jseje, málo nažne. Č. Pléva zrna nepotlačí. C. M. 28. Vypůjčil jsem se plévy a mám pšenici opláceti. Vz Půjčka. Č. Kdo se mezi plévy míchá, svině ho snědí. Č. Kdo se mezi p-y smíchá, toho svině sežerou. Lb. Přátel u boháčů, jako plev okolo zrní. Č. M. 234. Mnoho plev, málo zrna, Zrna pro pro plévy neznati. Jg. Pro plévy zrna najíti nelze. Šp. Vz Bečka, Pazdeří, Šupina, — Plevy = marjánka. Přer. Kd.