1. Plichta
1. Plichta, y, m. a f., vz Mz. str. 279., Bž. 71. — P., který se mezi jiné n. do něčeho všetečně míchá, der sich in alles mengt. Pravá to p. — P., rovnost a stejnost hry, die Gleichheit im Spiele (gleicher Wurf im Kegelspiele). Máme plichtu. Sych. — P., plichetní peníz, který platí ten, kdo plichtu udělal, dle Mřk. ten, kdo méně kuželek svalil než plichtant. Dáti plichtu. Do hry plichtu platiti (přisuzovati). Ros. — P. Na plichtu něco udělati = na prázdno. — P., na Slov. plískanice, garstiges Wetter. Plk.