2. Plíti
2. Plíti, pliji (na Mor. pluji), plij, il, it, ití; plinouti, ul, ut, utí; plivnouti, plvnouti, vnul a vl, utí; plívati, plivati, plvati; plí- vávati = slinu vyvrhovati, vymítati, speien, spucken, speicheln. Jg. P., koř. pli. Vz Mkl. B. 422., 428., aL. 230. — abs. Vychrkuje a mnoho plije. Lek. Opilci plijí (slintají). Kom. J. 824. Ty kluky napomínati? jako by pliv (marná práce). To je, jakoby pliv (když se co marně nebo nedostatečně udělalo). Dch. — co: krev. D. Vz Plíti čím. — komu, kam, (nač, v co, mezi co, proti čemu, do čeho): v oči, Kram., mezi oči. Pass., Lom. Plivnu ti na to, ich huste dir darauf. Dch. Na moje oči plvati nestydie sé. BO. Neplij v studánku, nevíš, kdy z ní zase píti budeš. Pk. Plivali sú v tvář jeho. Hus. 1, 393. P. komu do tváři. D. Kdo proti nebi plije, na tvář jeho se slina vrací a padá (kdo haní vyšší, sebe haní). Koll. Kdo do nebe plije, na jeho vlastní tvář slina bije. Lb. P. nač. V., Br., St. skl., D. — po kom. Plijí po něm lidé (nemilý všem). Jg. — za kým. (z pohrdání). Br. — čím: krví. Ros., Hlas. — Jg.