Plíti
Plíti, přech. plije, íc. Cf. Gb. Ml. 157., Mkl. Etym. 251 , 252 , List. fil. 1883. 451. — co, koho. P-li jej. Výb. II. 406. Pluje slinu. Kyt. 1876. 32. — kam čím. Plijíce naň slinami Zrcd. 1 a. — (komu) kam: mo- dlám v oči Pass. mus. 384 Někomu na líčko. Hr ruk. 83. A plvachu na něho. Výb. II 407. Velebnému stvořiteli potom na tvář plvachu Sb. vel. II. 313 Mezi oči mu pl- vali. Výb II. 9., Leg. Kř. 118., Hr rk. 149., Ryt. 106. a. Plinuv na zemi učinil bláto. Krist. 70. a