Plniti co
Plniti co: něčí přikázánie, kázánie, St. Kn. š. 36., 108., Hus I. 54 , 297., láhev. KP. V. 180. P. dluhy (platiti). Arch. VIII. 398. — co komu. Je mi peníze dlužeN a těch mi Neplní; Chce p. (zahlen) svůj díl. Půh. I. 165., 262., 278, 330., 364., II. 53. Trpkosť p-la jí duši znova. Zr. Gris. Věřím úplně, že mi jistinu dluhu i s úrokem p. budete. Faukn. 61. — jak. Má mu p jistinu podlé listu. Půh. II. 61. — Hotovými penězi něco p. Výb. I. 1043. — co čím. To nás plní obdivem, úžasem. Dk. Vzduch se plní jekem. Čch. P. vzduch vůní. Hrts. Proč mé oko plníš smutku vlahou? Hdk. Ten krutý vladař mrknutím své raby plnil trnutím. Dch. Slovy něčí sluchy p. Čch. — co proč. P. při- kázánie pro milosť boží. Št. Kn. š. 40. — jak dlouho. Ostatku peněz jemu neplní po dnešní den: Neplní mi svého listu iiž na jedenásté léto. Půh. II. 103., I. 222. — kdy. P. peníze v rok určený. Arch. rakovn. Sli- buje mi v krátkém času ty peníze p. Půh. II. 51. Ty měl mi p. ve dvú nedělí. Půh. II. 131. — komu oč. On mi o svůj díl p. nechce. Půh. II. 343.