Plnosť
Plnosť, i, f., úplnosť, die Völligkeit, das Vollsein. V. Když pak přišla p. času. Káz. , lut. 1520. P. moci někomu dáti. Troj. Něco v p. smyslu a rozumu uvésti. D. P. od jídla míti. Martini. — P., hojnosť, die Fülle, Menge, der Uiberfluss. V. Plnosť plnosti jsi, Bože. Kom. V té p-sti veliký rozdíl zabíhá. Sš. L. 15. Ana v něm p. boží bytelně přebývala. Sš. J. 44. — P. v botanice, choroba rostlin šťávnatosti podobná. Rostl. Vz Jg.