Ploditi
Ploditi, ploď, -dě (íc), il, zen, zení; plo- dívati = plod vydávati, zeugen, erzeugen, Frucht hervorbringen; činiti, páchati, mno- žiti, tropiti, konati, erzeugen, stiften, mehren, befördern. Dal. 46. — abs. Otec plodí, matka rodí. Kom. — co, koho: syna zploditi. D. Strom ovoce plodí. Ros. Pýchu plodíš. St. skl. P. rozkoš. V. Povolnosť přátely rodí a pravda nenávisť plodí. Hříšná radosť plodí žalosť. Láska lásku plodí. Jg. Za pluhem choditi a zemi ploditi. Kn. drn. 40. Král kresťanskú vieru plodil. Pass. 821. Když o tom řeč plodista oba usnula. Pass. 829. P. milosrdie, vinnici. BO. Země ta hojnosť řepy plodí. Ler. — co z čeho. Jelikož z nich se plodí. Kom. J. 30. — co kde. Nevinnosť a příroda mezi lidmi umění plodily. Hank. Náboženství plodí v srdci lásku k pravému. Kram. A v tvém srdci žalost' plodí. St. skl. Těžkú žalosť na svém srdéčku plodieše. Kat. 741., 758. — co kým, čím. Budouť námi smích p. Dal. Někteří ošklivosť plodí svým zrakem. ZN. — čeho (lépe: co). Dlouhých řečí plodí až mrzko. Sych. — jak. Božiu česť mnohým činem p. (rozmnožovati). Dal. 158.