Ploditi
Ploditi. Cf. Mkl. Etym. 251. — co: svár, zálibu, dojem, nelibosť, Dk., hříchy. Jechu se dobrých skutkův p. Výb. I. 1173. Husa plodí housence. Výb. H. 934. Ti již také zlodějstvo plodie. Hr. ruk. 321. Basilika plodila dojem velkolepý. Šmb. S. I. 456. Tiem Bóh skot jeho viece plodil (množil). Leg. o sv. AnNě. 9. Vždy vás chci p. (vám užitečným býti). Arn. 607. P. křesťanskú pravdu, vieru, česť a chválu božie. Št. Kn. š. 162 , 161. Všeliké povolání plodí ne- rovnosť ve statcích. Us. — kde. Budúcnosť si krajšiu plodí v činoch, v piesňach, vo snách, v řeči. Kyt. 1876. 30. Obžerstvie plodiec v krčmě. Št. Kn. š. 108. — čeho. Ústa tvá plodila zlob, os abundavit malitia. Ž. wit. 49. 19. — se. Rosťte a ploďte se. Št. Kn. š. 68.