Plocha
Plocha, y, f., ploskost těla, Fläche, f. Roztaženost těla na šíř a na dél bez patrné hloubky nazýváme plochu. Rostl. P. ruky, meče, země (rovina). Jg. Spodní p. u hoblíku. Us. Na ploše malovati. Us. — P., roztaže- nosť na šíř a dél bez ponětí rovnosti, Fläche, f. P. rovná (rovina), naddutá, svrchní (svrchek), spodní, Jg., hlavní, základní; obsah, míra plochy (míra plošní, plochomíra), Šp., leštěná, Nz., křivá (křiven), zborcená (windschief), zápalná (kaustisch), druzovitá (drusig), rýho- vaná (gestreift), rozsedlinná (Absonderungs-), poddutá (konkav), Nz., válcová, Kegel-, Cy- linder-. Prm. P-y krystalové. Schd. II. 4., 5. — P., v mathem., roztaženosť v šíř a dél bez tloušťky pomyšlená, Fläche. Povrchnosť, na níž mezi dvěma kdekoliv určenými body přímá čára tažena býti může, slove plocha (planina, rovina). Sedl. P. slove v měřictví veličina prostorná mající jen dva rozměry, délku a šířku. S. N. P. plodicí, rovnoběžná, tížná, nakloněná (vz KP. I. 243., II. 13.), odrazu. Sedl. P. položiti, sečná (Schnitt- fläche), Nz., rovná n. přímá (roveň), pravi- delná, promítající (projicirend), hladká, drsná, polední n. poledníková (des Meridians), scho-
dničná (schodnice, Ellipsenflaeche), přítulná
(osculirende Ebene einer Curve), konečná
(Endflaeche), sklonitá (geneigte Ebene), Nz.,
pravítková. S. N. P. bodu, šermu. Tš. Vz
KP. I. 535., 555. — P., krajina prkna, od-
korek, die Schwarte, das Schwartenbrett. Na
Mor. — P., trám osekaný na jedné straně.
Houpati se na plochách (na tesech). Us. —