Plocha
Plocha rovná či přímá (když roveň po délce i šířce v přímkách se rozprostírá) Sb. uč. P. nakloněná, vysázená, vymýcená, zalesněná, ssutá, verrutscht, Sl. les., jehlan- cová, hranolová. Jrl. 155., šinutá či posou- vání, 239 , kulová, Kugel-, kuželová, Kegel-, nepřímočará, Nichtregel-, nerozvinutelná, nicht entwickelbar, normal, Normalen-, oba- lová, Umhüliungs-, okruhová, Ring-, přímo- čará, Regel-, rozvinutelná, šroubová, Schrau- ben-, pravoúhlá, rechtwinklige, kosoúhlá, schiefwinklige, točná, Rotations-, 422.; meri- diany, osa, rovnice, střed, stupeň, vrcholy plochy. 235., 238, 240, 260. P. zatěžovací, Belastungs-, neutralná, ložná, Pcl. 34., 7., 51. určovací, Šln. I 25, omezná, kyvu, vl- nivá, stejného tlaku, hladinová, ZC. I. 250., 143., 286., III. 3., topná, výhřevná či topi- telná, Heiz-. Zpr. arch VII. 23, stálé teploty či isothermalní, isobarická, Stč. Zem. 507 , 578., styčná, Stoss-, roštová, Rost-, Šmr 97, 9., prstenová, pravítková. NA. V. 71., 66. Kotel s velikou plamennou plochou. Zpr. arch. VIII. 62. P. vydutovydutá, svinutelná, vydutovypuklá, synklastická, vypuklovy- puklá, vypuklovydutá či antiklastická. Stč. Dif. 233, 248., 249. P. (v těle) medialní či rozpůlná, čelová, příčná atd. Stft. Vz Enc. paed. I. 268 — P. = dlouhaté prkénko, na němž člunek při práci na šorc běhá, die Schützenbahn. V tkadlc. llk.