Plouhati
Plouhati (zastr. pluhati); ploužiti, il, en, ení; plouhávati. P. od pluh, ?lug?, koř. plu (plu-ji, plouti po zemi, jako po moři se pluje). Schl. — P. = vléci, vláčeti, táhnouti, schleppen; v něčem choditi; na Slov. nešva- řiti, verunreinigen. — co: obilí, trávu (v ní choditi, po ní šlapati, niedertreten). Us. Dříví domů p. = tahati. Us. — čím: šatem (vléci jej, schlumpen). — co kudy: dřevo po pasece. Um. les. Když se divá žížala po Moravě plouhala. Sš. Bs. 23. — se = cárati se, táhnouti se, plaziti se, vléci se, sich schleppen, schlumpen. Jg. Co se darmo plouhá (ze dveří do dveří chodí)? V. — se kde. Dobytek se v trávě, v obilí plouhá. Us. A lid se v něm (bludu tom) jako v vodě plouhá. Sš. Bs. 203. — se za kým. Plouhá se za mnou pořád jako ocásek. Us. — se s kým, s čím = táhati se, sich abgeben, sich herum- schleppen mit etwas. Na Slov. Plk.